Víno a vinařství v dějinách islámu Miloš Mendel

Detailní popis produktu

Z takového vymezení tématu může na první pohled zdát, že půjde o prezentaci lehkého, úsměvného a senzačního příběhu, na němž se autor pokusí ukázat archaickou povahu islámského náboženství v kontextu moderní doby, případné některý z křiklavých paradoxů islámského práva. Ne každé téma však bylo v dějinách i současnosti tohoto náboženství studováno a diskutováno tak soustavně a s takovou vážností či zaujatostí, jako právě požívání nebo vnější užití alkoholu a alkoholových preparátů v každodenním životě muslimů. Dá se dokonce říci, že otázky spjaté s alkoholem, případně dalšími omamnými či psychotropními látkami, se dnes staly důležitou platformou, na níž se odehrává mnohem širší ideové soupeření mezi stoupenci islamizace společnosti a představiteli polovičatého politického a intelektuálního sekularismu. V latentním, jindy zase poměrné zjevném střetu mezi protagonisty různých modelů „islámského státu" a státu světského se vztah k látkám a preparátům obsahujícím etylalkohol stal postojem aktuálně politickým či ideologickým. Kdo z politiků chtěl v posledních zhruba třiceti letech okázale demonstrovat svou zbožnost a oddanost „islámskému dědictví" (at-turáth al-islámí) a „správné" morálce, kdo chtěl rázem odstranit společenské zlo-řády, a získat si tak náklonnost části veřejnosti ve své zemi, nechal před televizními kamerami rozdrtit pod pásy tanků tisíce lahví whisky a vylít do řeky sudy vína (Džacfar an-Numajrí v Súdánu 1983), zatýkat cestující, u nichž byla při celním odbavení nalezena lahvička parfému nebo alpy (Mucammar al-Qadhdháfí v Libyi od roku 1977), veřejně bičovat opilce s odkazem na příslušná ustanovení šarícy (Muhammad Zijaul Hakk v Pákistánu 1978-1988), popravovat distributory a pijáky vodky dávkou ze samopalu (Džochar Dudajev a polní velitelé v Čečensku 1994-1996) apod.