Vína ke Croque Madame

Pro ty, kteří si myslí, že s vejci chutná všechno lépe, je tu croque-madame, oblíbená verze sendviče croque-monsieur doplněná smaženým vejcem, které podle některých lidí představuje ženský klobouk. Podle Larousse se tento klasický francouzský sendvič skládá z tenkého plátku šunky a taveného sýra vloženého mezi dva plátky chleba. Originál se poprvé objevil na pařížských jídelních lístcích v roce 1910 a podle některých tvrzení byl vynalezen náhodou, když francouzští dělníci nechali svůj oběd v blízkosti horkého radiátoru, aby později zjistili, že se sýr v jejich sendviči roztavil. Pokud chcete ochutnat pravý croque, musí být sýr Gruyere (smíchaný s bešamelem, aby vznikla omáčka Mornay) a celý sendvič musí být osmažený na másle, dokud není křupavý a zlatavý. Croque-monsieur je tak oblíbený, že o něm dokonce psal slavný spisovatel Proust ve svém díle Hledání ztraceného času z roku 1918. Podle historiků jídla sendvič původně pojmenoval Michel Lunarca, majitel oblíbeného bistra na Boulevard des Capucines v Paříži na počátku 20. století. Lunarcovi konkurenti, frustrovaní jeho úspěchem, začali šířit fámy, že je kanibal. Když mu jednoho dne došly bagety na sendviče, použil bochník pain de mie na přípravu opečeného sendviče se sýrem a chlebem. Když se ho jeden z hostů zeptal, jaké maso na sendvič použil, odpověděl: "Le viande de monsieur, évidemment." - tedy "Lidské maso, samozřejmě". Díky tomuto vtipu se tyto sendviče staly okamžitě hitem a on je zařadil na jídelní lístek pod názvem, pod kterým jsou známé dodnes.