Vína ke koblihám

Krapfen byl pravděpodobně první koblihou evropského typu, po níž následovaly podobné druhy v dalších zemích. Toto pečivo se tradičně připravuje z kynutého těsta, které se na povrchu smaží dozlatova a do křupava, zatímco uvnitř zůstává měkké, lehké a vzdušné. Ačkoli se krapfen může připravovat i bez náplně, nejčastěji se plní nebo polévá marmeládou a vanilkovým nebo čokoládovým krémem, přičemž vrchní část se obvykle sype moučkovým cukrem nebo polévá čokoládou. Původ slova krapfen se datuje do 9. století a recepty v němčině lze nalézt již ve 14. století. Sladké verze tohoto pečiva převládly a zůstaly úzce spojeny s masopustem, svátečním obdobím, které předchází křesťanskému půstu. Zajímavé je, že během masopustu může jeden krapfen v dávce plněné marmeládou a ovocnými zavařeninami obsahovat jako žert náplň z hořčice. Předpokládá se, že se koblihy rozšířily po mnoha středoevropských zemích, které tuto techniku převzaly, ale používaly různé regionální názvy. V důsledku toho se krapfen v Německu označuje jako Berliner, pfannkuchen, faschingskrapfen, krebbel nebo kreppel. V Polsku jsou známy jako pączki nebo krepel, Maďaři je označují jako fánk, Slováci jako šišky, zatímco u nás jsou to prostě koblihy. Ve Slovinsku jsou známější jako krofi, zatímco v celém Chorvatsku, Bosně a Srbsku je standardní název krofne nebo krafne. V ruském Petrohradě se koblihy nazývají pyshki (buď ve tvaru prstenu, nebo bez otvoru) a v místní kavárně se pyshki připravované podle původní receptury podávají již od 60. let 20. století.